Arraf Chálil
41letý syrský uprchlík

Pocházím z předměstí Aleppa. Mám pět dětí; tři chlapce a dvě děvčata. V Šatíle žijeme už dva a půl roku, utekli jsme před nebezpečím. Nejdřív se objevila syrská armáda, pak Svobodná syrská armáda, potom Islámský stát a nakonec znovu Svobodná syrská armáda. Nikdy nebyl klid.
Tak jsme utekli do Libanonu. Zpočátku jsme žili v dočasném přístřešku v údolí Biká a když jsem získal práci a vydělal nějaké peníze, přestěhovali jsme se do Šatíly. Vybrali jsme si ji, protože to bylo nejlevnější místo a v blízkosti byla škola pro mé děti. Platíme tady zhruba 250 dolarů za dvě místnosti. Práce je velmi málo, teď už jsem bez práce skoro tři měsíce.
Život tady je těžký, zejména pro děti. Jsou tu drogy a násilí. Měsíc po našem příchodu zabili dva chlapce od sousedů. Setkáváme se s násilím, křikem a frustrací, na ulicích i ve třídách. Děti to všechno vidí a nechápou, co se děje. Vyrůstají v tomhle prostředí a já si o ně dělám starosti. Snažíme se je před takovými výjevy chránit, ale nemůžeme dělat prakticky nic. Jsem unavený. Hodně přemýšlím o vzdělání svých dětí a o jejich budoucnosti. Chci odejít kvůli dětem. Tohle pro ně není dobrý život.
Vrcholem všech obtíží, kterým tady musíme čelit, je rasismus. Syřané tady nejsou v bezpečí. Většina jich chce odejít a jít jinam. Většina z nás má pocit, jako bychom žili ve vězení.
(20. července 2017)

Číst všechna svědectví